Dlouhá stoka ve Slavkovském lese
Bájné dílo Rössmeisslovo

 

 

Jan Pluh, bohatý feudální pán na Bečově a Slavkově v 16.stol. hledal způsob, jak zajistit zásobování hornických měst Slavkova a Krásna vodou. Obrátil se na jistého přistěhovalce Rössmeissela s tím, aby vyzkoušel, zda by bylo možné zásobovat města vodou z Kynžvartského (dnes Kladského) rybníka. Po měsících vyměřování - dle pověsti podle jelena - navrhl Rössmeissl trasu, po které by mohla být vedena voda z rašelinišť až do Slavkovského potoka. Jan Pluh přijal zprávu s nadšením a bez obav z vysokých nákladů konal přípravy ke stavbě kanálu.


      Obrátil se nejprve na tepelského opata, který byl vlastníkem vodních pramenů, bažin, pozemků a získal prostřednictvím smlouvy z roku 1623 nejen všechny potřebné odtokové vody z rybníků a bažin, ale i pozemky nutné k založení a vedení kanálu. Největším rezervoárem vody byl Kynžvartský (Kladský) rybník a zde stavba začala. Trvalo však ještě několik let, než dojednal Pluh s těžařskými skupinami, že provedou velkou část zemních prací a že budou přispívat 5 % surovin své těžby na stavbu kanálu tak dlouho, až budou pokryty veškeré náklady stavby. Těžaři ovšem věděli, jakou pomocí pro ně bude toto vodní dílo. Dále přijal Jan Pluh značné množství nádeníků, aby stavba postupovala rychle kupředu. R.1530 vyměřil Rössmeissl přesněji trasu kanálu a na jaře 1531 byly zahájeny práce.
      Plných šest let se budoval vodní kanál‚ až byl roku 1536 dokončen, dlouhý 21,2 km jen ke stavidlu "Na Dílcích" u Krásna (nedaleko kamenné rozhledny, kolem které Stoka běží). Šíře kanálu byla 2 m i více a později byl kanál obložen kmeny pro plavení dřeva.
      První voda začala proudit kanálem. Tok byl značně rychlý. Kanál začínal v 810 m n.m. a v Krásně měl 695 m n.m., ve Slavkově 587 m n.m., tj. spád 80 cm na 100 m. Ale úsek od Kynžvartského rybníka k Dílcům měl výškový rozdíl pouhých 75 m, tj. 35 cm na 100 m!! Tím větší obdiv nutno vyslovit nad dílem, které nemělo způsobem provedení ve střední Evropě obdoby !
      Stoka nyní zajistila vodu pro mlýny a tlukací mlaty, pucherny. Lidská energie byla znásobena vodní energií a hornictví se mohlo rozvíjet v širším měřítku. Nad horními městy tohoto kraje vyšla šťastná hvězda: místo rozemílání rudy v moždířích nebo v ručních mlýnech rozběhly se rudné mlýny a pucherny na vodní pohon. A od r.1547 se začalo po Stoce i plavit dřevo. V r.1601 měla Stoka 13 stavidel a 35 mostů. Bylo vydáno více psaných řádů o používání a udržování Stoky a hlavně o rozdělování její vody. Řád se měnil podle toho, kdo získal v boji o vodu Stoky momentálně vrchu - vrchnost či těžaři.
      Dlouhá Stoka z r.1531-36 je vzácnou historicko-technickou památkou v Slavkovském lese. Její stáří je úctyhodné. A přesto fakta napovídají, že sama byla zčásti postavena na ještě starším umělém vodním díle. Zdá se, že dlouho před Rössmeisslem, který vstoupil svým skvělým dílem do pověstí a bájí zdejšího lidu, byly konány pokusy o využití vod v oblasti dnešní Kladské. Dle kupní smlouvy z r.1408 na louku U říčky Rody se usuzuje, že prvý kanál tu byl stavěn již koncem 14. století ! Byl veden z Rody po vrstevnici, ale zda sloužil jen horníkům v Žamberku (tak se v té době říkalo Sangerbergu) či zda byl veden dále, není známo. Ze smlouvy z 10.května 1499 mezi těžaři a vrchností o využívání vodního příkopu však vyplývá, že už tehdy existovala vodní spoj až do Krásna.
      K našemu obdivu nad dochovaným dílem po dobu 4 a 1/2 století, nad fortelem lidské práce a hloubkou lidského důvtipu nutno připojit poznámku. Ta představa, že tu přes 400 let protékají vody tak, jak jim poručil Rössmeissl, bez oprav a udržování, by byla mylná. Po celou dobu existence Stoky byla tato ošetřována, i tehdy, když po třicetileté válce těžba upadala. Roku 1872 byla založena společnost pro "Flossgraben (jak říkali Dlouhé Stoce Němci)‚ která spravovala, čistila a hospodařila na Stoce až do 2.svět.války. Nelze tedy předpokládat, že by toto dílo přežilo bez lidské údržby další čtyři století a tak by měl každý její obdivovatel přiložit ruku k dílu a odstraňovat větve a kameny, které jí brání v toku.